Sofiin oltář

Hohohoo, prosmýkl se Ulter okolo zlostně vyhlížejícího hada. Poušť je jich plná. Jsou to škrtící potvory, které člověka rozdrtí i v nejlepším brnění. Není tu vůbec bezpečno. Přitom je to takový paradox. Z jedné strany ostrova ráj a z druhé holá, nehostinná poušť. Brrr, otřepal se, když si vzpomněl na víry rozbouřeného písku a ostrých malých kamínků poletujících za doprovodu blesků a plamenů...

Nečistá poušť to je...

Pomalu jde s Llamou ke břehu do dálky se táhnoucího oceánu, když jej oslní záblesk ostrého světla. Ulter má okamžitě napnutou tětivu a už už se ohlíží, kdo se jej to zas snaží zabít a omylem po něm metá prasátka lesklým kovem, který mu má za chvíli trčet z prázdného žaludku - údělu neschopného hrdiny. Civí do prázdna, když se před ním z ničeho nic na výběžku rozpáleného písku zjeví oltář...

Ulter pomalu přichází k mramorovému podstavci, na němž leží kniha kouzel. Vedle sloupů magie po obou stranách stojí sochy Sofiiných strážců. Ulter si vzpomněl na bohyni Sofii a rozpustile se k ní pomodlil... Jen štěstí mě mohlo zavést k jejímu oltáři, teď mě určitě bude čekat dobrodružství na jehož konci najdu pořádný poklad. Chvíli prohlíží oltář, když se mu v hlavě začíná ozývat hlas.

"Je třeba učinit nejvyšší oběť..." Ulter se zděšeně podívá na svou novou kuši a na poloprázdný toulec šipek... Ne, proboha, čím bych střílel ?!
"Nejvyšší oběť!" Naléhá hlas...
Ulter udělá pár kroků vpřed na oltář a v hlavě se mu rozezní podivné zvuky... Tak vzdálené... Už je téměř připraven opravdu odevzdat nejvyšší oběti - přivázat k oltáři vyhublou llamu a odevzdat i kuši a šipky... To bohatství, co mu Sofie jistě přinese, když učiní svou oběť...

Pak se zamyslí a pohlédne do sloupců magie... Připadají mu povědomé... Jaké účinky asi mají ? Ví moc dobře, že by měl jít zavolat zkušené mágy, aby je prověřili, ale pak by se s nimi musel dělit o odměnu...

Opatrně, krůček po krůčku vstoupí do aury vyzařující ze středu jednoho ze sloupců..

*Puuf !* Zatočí se mu hlava a ztratí zem pod nohama.
Když vylekaně otevře oči, stojí na oltáři. Hlavou mu bleskne bohatství a dobrodružství pod ochrannými křídly bohyně Sofie, když...

Aaaagh.

Ulter se zhroutí z oltáře mrtvý. Jako duch se kouká naštvaně na oltář, kde se objevila jeho kniha kouzel a naštvaně se vydá zpět do města hledat léčitele.

Když jej léčitel oživí, utíká Ulter zpět pro své věci.

Po strastiplné cestě pouští přichází k tělu a navléká se zpět do svého brnění... Když je oblečen, nasazuje si klobouk a dojde mu, co bylo tou nejvyšší cenou.

Vlasy ! Ten zpropadený oltář mu spálil jeho krásné, dlouhé, světlé vlasy !

Grrr...

Ulter se naštvaně otáčí, ukazuje na oltář nehezké posunky a odbíhá zpět do pouště vstříc dalším dobrodružstvím.

Llama story

Dlouhá hůl stočená na konci se pomalu přibližuje k Llamě.

"Miloučké zvířátko, budu tě krmit..." Mluví tiše ke zvířeti Ulter-Bes.
"Pojď ke mě, neublížím ti..." Pokračuje navýsost podmanivým hlasem.

"Vždy jsem si přál takové zvířátko, jako jsi ty..." Div, že nešeptá Llamě do chlupatého ouška...

Tak nádherné zvířátko jako jsi ty Llamo jsem už dlooouho neviděl... Prosí Llamu, aby si nechala omotat jeho vodítko kolem bílého krčku.

Pak se však zastaví. Podívá se pod sebe a uvědomí si, proč mu Llama nevěří.

Neschopný tamer Ulter se po čtvrt hodině nesmyslného snažení naštvaně otáčí a jde si koupit další Llamu k vydřidušské hlídačce vězňů...