Sofiin oltář

Hohohoo, prosmýkl se Ulter okolo zlostně vyhlížejícího hada. Poušť je jich plná. Jsou to škrtící potvory, které člověka rozdrtí i v nejlepším brnění. Není tu vůbec bezpečno. Přitom je to takový paradox. Z jedné strany ostrova ráj a z druhé holá, nehostinná poušť. Brrr, otřepal se, když si vzpomněl na víry rozbouřeného písku a ostrých malých kamínků poletujících za doprovodu blesků a plamenů...

Nečistá poušť to je...

Pomalu jde s Llamou ke břehu do dálky se táhnoucího oceánu, když jej oslní záblesk ostrého světla. Ulter má okamžitě napnutou tětivu a už už se ohlíží, kdo se jej to zas snaží zabít a omylem po něm metá prasátka lesklým kovem, který mu má za chvíli trčet z prázdného žaludku - údělu neschopného hrdiny. Civí do prázdna, když se před ním z ničeho nic na výběžku rozpáleného písku zjeví oltář...

Ulter pomalu přichází k mramorovému podstavci, na němž leží kniha kouzel. Vedle sloupů magie po obou stranách stojí sochy Sofiiných strážců. Ulter si vzpomněl na bohyni Sofii a rozpustile se k ní pomodlil... Jen štěstí mě mohlo zavést k jejímu oltáři, teď mě určitě bude čekat dobrodružství na jehož konci najdu pořádný poklad. Chvíli prohlíží oltář, když se mu v hlavě začíná ozývat hlas.

"Je třeba učinit nejvyšší oběť..." Ulter se zděšeně podívá na svou novou kuši a na poloprázdný toulec šipek... Ne, proboha, čím bych střílel ?!
"Nejvyšší oběť!" Naléhá hlas...
Ulter udělá pár kroků vpřed na oltář a v hlavě se mu rozezní podivné zvuky... Tak vzdálené... Už je téměř připraven opravdu odevzdat nejvyšší oběti - přivázat k oltáři vyhublou llamu a odevzdat i kuši a šipky... To bohatství, co mu Sofie jistě přinese, když učiní svou oběť...

Pak se zamyslí a pohlédne do sloupců magie... Připadají mu povědomé... Jaké účinky asi mají ? Ví moc dobře, že by měl jít zavolat zkušené mágy, aby je prověřili, ale pak by se s nimi musel dělit o odměnu...

Opatrně, krůček po krůčku vstoupí do aury vyzařující ze středu jednoho ze sloupců..

*Puuf !* Zatočí se mu hlava a ztratí zem pod nohama.
Když vylekaně otevře oči, stojí na oltáři. Hlavou mu bleskne bohatství a dobrodružství pod ochrannými křídly bohyně Sofie, když...

Aaaagh.

Ulter se zhroutí z oltáře mrtvý. Jako duch se kouká naštvaně na oltář, kde se objevila jeho kniha kouzel a naštvaně se vydá zpět do města hledat léčitele.

Když jej léčitel oživí, utíká Ulter zpět pro své věci.

Po strastiplné cestě pouští přichází k tělu a navléká se zpět do svého brnění... Když je oblečen, nasazuje si klobouk a dojde mu, co bylo tou nejvyšší cenou.

Vlasy ! Ten zpropadený oltář mu spálil jeho krásné, dlouhé, světlé vlasy !

Grrr...

Ulter se naštvaně otáčí, ukazuje na oltář nehezké posunky a odbíhá zpět do pouště vstříc dalším dobrodružstvím.