Sofiin oltář

Hohohoo, prosmýkl se Ulter okolo zlostně vyhlížejícího hada. Poušť je jich plná. Jsou to škrtící potvory, které člověka rozdrtí i v nejlepším brnění. Není tu vůbec bezpečno. Přitom je to takový paradox. Z jedné strany ostrova ráj a z druhé holá, nehostinná poušť. Brrr, otřepal se, když si vzpomněl na víry rozbouřeného písku a ostrých malých kamínků poletujících za doprovodu blesků a plamenů...

Nečistá poušť to je...

Pomalu jde s Llamou ke břehu do dálky se táhnoucího oceánu, když jej oslní záblesk ostrého světla. Ulter má okamžitě napnutou tětivu a už už se ohlíží, kdo se jej to zas snaží zabít a omylem po něm metá prasátka lesklým kovem, který mu má za chvíli trčet z prázdného žaludku - údělu neschopného hrdiny. Civí do prázdna, když se před ním z ničeho nic na výběžku rozpáleného písku zjeví oltář...

Ulter pomalu přichází k mramorovému podstavci, na němž leží kniha kouzel. Vedle sloupů magie po obou stranách stojí sochy Sofiiných strážců. Ulter si vzpomněl na bohyni Sofii a rozpustile se k ní pomodlil... Jen štěstí mě mohlo zavést k jejímu oltáři, teď mě určitě bude čekat dobrodružství na jehož konci najdu pořádný poklad. Chvíli prohlíží oltář, když se mu v hlavě začíná ozývat hlas.

"Je třeba učinit nejvyšší oběť..." Ulter se zděšeně podívá na svou novou kuši a na poloprázdný toulec šipek... Ne, proboha, čím bych střílel ?!
"Nejvyšší oběť!" Naléhá hlas...
Ulter udělá pár kroků vpřed na oltář a v hlavě se mu rozezní podivné zvuky... Tak vzdálené... Už je téměř připraven opravdu odevzdat nejvyšší oběti - přivázat k oltáři vyhublou llamu a odevzdat i kuši a šipky... To bohatství, co mu Sofie jistě přinese, když učiní svou oběť...

Pak se zamyslí a pohlédne do sloupců magie... Připadají mu povědomé... Jaké účinky asi mají ? Ví moc dobře, že by měl jít zavolat zkušené mágy, aby je prověřili, ale pak by se s nimi musel dělit o odměnu...

Opatrně, krůček po krůčku vstoupí do aury vyzařující ze středu jednoho ze sloupců..

*Puuf !* Zatočí se mu hlava a ztratí zem pod nohama.
Když vylekaně otevře oči, stojí na oltáři. Hlavou mu bleskne bohatství a dobrodružství pod ochrannými křídly bohyně Sofie, když...

Aaaagh.

Ulter se zhroutí z oltáře mrtvý. Jako duch se kouká naštvaně na oltář, kde se objevila jeho kniha kouzel a naštvaně se vydá zpět do města hledat léčitele.

Když jej léčitel oživí, utíká Ulter zpět pro své věci.

Po strastiplné cestě pouští přichází k tělu a navléká se zpět do svého brnění... Když je oblečen, nasazuje si klobouk a dojde mu, co bylo tou nejvyšší cenou.

Vlasy ! Ten zpropadený oltář mu spálil jeho krásné, dlouhé, světlé vlasy !

Grrr...

Ulter se naštvaně otáčí, ukazuje na oltář nehezké posunky a odbíhá zpět do pouště vstříc dalším dobrodružstvím.

Llama story

Dlouhá hůl stočená na konci se pomalu přibližuje k Llamě.

"Miloučké zvířátko, budu tě krmit..." Mluví tiše ke zvířeti Ulter-Bes.
"Pojď ke mě, neublížím ti..." Pokračuje navýsost podmanivým hlasem.

"Vždy jsem si přál takové zvířátko, jako jsi ty..." Div, že nešeptá Llamě do chlupatého ouška...

Tak nádherné zvířátko jako jsi ty Llamo jsem už dlooouho neviděl... Prosí Llamu, aby si nechala omotat jeho vodítko kolem bílého krčku.

Pak se však zastaví. Podívá se pod sebe a uvědomí si, proč mu Llama nevěří.

Neschopný tamer Ulter se po čtvrt hodině nesmyslného snažení naštvaně otáčí a jde si koupit další Llamu k vydřidušské hlídačce vězňů...

Kvér

Ulter vesele pobíhá po Ilshenaru, tak dlouho nebyl v přírodě... Propastná hloubka pralesa s nebezpečím na každém kroku přímo vyzývá k potírání zla objevujícího se v koutech této divočiny.

Jde směle, vesele a pomalu nabíjí svoji drahocennou stříbrnou kuši, moc dobře ví, že se jen tak k dalšímu tak vzácnému, stříbrnému předmětu požehnaného elfy nedostane. Je to dobrá zbraň, má ji již dlouho, předlouho... ani již nepamatuje chvíli, kdy si z ní naposledy zastřílel, natož zabíjel nemrtvé.

Ale opět to přijde - v tom močálu na něj číhají, jen netuší, že on o nich ví...

Další chvíle plížení... Kůň se neklidně otáčí. Ulter zachytí pohled zvířete a dojde mu, proč je kůň tak neklidný. Není v divočině sám...

Prokletá je chvíle, kdy se lovec stane štvanou zvěří.

Ulterův kůň zběsile probíhá močálem a míjí nepřátele, kteří se jistě vysmívají jeho strachu v očích. Za jeho zády se žene další zvíře s nekromantem v sedle. Na Ulterovu zbroj dopadají blesky, zmítá se v plamenech, ani nestíhá uhýbat... Proklíná se za dlouhá léta tloustnutí, teď za ně jistě draze zaplatí, roztřesené ruce sotva svírají uzdu, na protiútok není ani pomyšlení. Jsem snadná kořist, pomyslí si, příliš snadná... Prudce stočí koně opačným směrem, než jel původně a ujíždí chvíli sám. Že by ho setřásl ? Ne. Neujíždí sám, vrah si jej nadběhl.

Kdysi to byl denní chleba, jako mladý bojovník chaosu honil nečestné vrahy po okolí Britainu, dnes však s hrůzou v očích a bušícím srdcem brázdí močál a zoufale se snaží objíždět všudypřítomná strniska a lijány.

Nějakou chvíli to trvalo, než to vrah vzdal, Ulterovi již došly síly a zpomalil do resignované chůze, kdy si s těžkým oddechováním obvazoval hluboké rány... Jeho nepřítel však byl již také vyčerpán, až se společně zastavili.

"Hehe", začal vrah, "takovou pěknou zbraň jsem mohl mít, jen kdybych tě udolal".

Ulter, ještě roztřesenou ruku, nechápe obrat situace. Ne, opravdu jej nezabije. Už na to nemá sílu. Ano, vyhrál jsem ! Nezabije mne, uteču !

"Dřív bych s tebou bojoval", vysvětluje čestně vrahovi, "ale teď sotva mohu dýchat... Ale počkej příště." Rozloučí se s vrahem a rychle se teleportuje do bezpečí svého domu.



O dva dny později, opět sundává ze zdi svou oblíbenou kuši. Tentokrát mi nemrtví neutečou, pomyslí si umíněně. Žádného vraha dnes nepotkám a budu to já, kdo bude zabíjet.

"Kal Xen", čaruje Ulter medvědy na pomoc, vyšel ze cviku a je pomalý... Dva, tři, deset mrtvol již nechal za sebou, když se dostává k dalšímu. Natahuje kuši, míří...
Šipka hvízdne za běhu vzduchem, síla rány láme nečistou kostru a stříbro ji rozežírá, že se z ní jen kouří...
V tom však z ničeho nic se Ulter zasekne. Stojí na místě, ani se nehne... Moje kuše... je poslední, co jej napadne...



OOC : cc v důsledku plánovaného odpojení elektrické energie na 5 hodin - žádnej net, žádná uo, žádná záchrana, žádná +10 silver hc

Jak mě málem dostala Žloutenka

Čtvrtek, únor 22, 2007

Jak mě málem dostala Žloutenka

Vesele zabodávaje ostruhy do slabin koně přiběhl Ulter k rezidenci. Již ho omrzel starý nábytek a tuny pestrobarevných vzácností, na které si potrpěl jeho spolubydlící. Vzal tedy vše do svých rukou a přestavil nábytek v domě. Po pořádné práci však musí být pořádná odměna a tak se Ulter vydal do Britainské hospody. Nejdřív si chtěl zahrát šachy, ale když zjistil, že štamgasti poztráceli polovinu bílých figurek zlostně si koupil piva a několik flašek pálenky a už se těšil, jak si z nich doma udělá bar. V Britainu, kde má uložena brnění viděl zavěšeny na stěně kegy s lektvary a tak se rozhodl, že stejně naloží se svým alkoholem.
Ulter si nalil do injekce novou přísadu jejíž recept našel připíchnut na jednom vývěsním štítu a zapíchl injekci. Flašky se několikrát rozkutálely všude okolo a Ulter vyndal injekci. Několikrát činnost opakoval a snažil se přijít na to, kde udělal chybu. Nakonec své dílo vzdal a odložil na další den. Ráno moudřejší večera, myslel si, ale než půjdu spát, ještě odnesu do Britainu náklad svitků se světlem.
Ulter seslal teleport a už si chystal svitky, když mu někdo zafuněl na zádá...
Naprosto vyděšen noční návštěvou vykřikl Ulter a zahodil svitky. Polekán rychle přerušil teleport a začal si prohlížet koně.
Koně ?! Proboha, co to je ?
Zaskočený Ulter začal blekotat něco na pozdrav...
Hnusný žlutý kůň zařehtal a začal se k vyděšenému Ulterovi lísat. Hned mu bylo jasné, že to není obyčejný kůň. Byla to Žloutenka. Přesto, že ji Ulter nikdy předtím neviděl cítil z ní pach smrti. Tak málo chybělo a mohl ležet bez duše na podlaze a jeho duch by navždy opustil tento svět...
Napjatě očekávaje nejistý osud začal hladit smrtelnou nemoc po hřívě. Klepaje strachy si opakoval naštvaným hlasem : "Už nikdy nebudu sám míchat do injekce recepty, kterým nerozumím i kdyby je psali ti nejzkušenější feťáci, už nikdy, nikdy víc..."
Ulter stoje jak opařený se sevřeným žaludkem pozoruje koně, který se začal procházet po domě, kůň přišel ke dveřím, otevřel, zamával kopytem a odkráčel do lesa...
Ulterovi spadl kámen ze srdce. Je živí a zdravý a Žloutenka ho opustila... Měl štěstí, ale než se zas bude pokoušet věšet lahve na stěnu, vyhledá pomoc někoho zkušenějšího...

(injekce - joko, recept - skript, žloutenka mě stihla asi kvůli špatnému skriptu (taky jsem se mohl zeptat, co ke mě koně přivedlo..), ale skript byl z ofic. fóra, tak nevím, co bylo špatně...)

Details matter !

Pondělí, říjen 16, 2006

Details matter !

Darios s Ulterem se chystají na velkou výpravu. Zapnout pásek, nasadit koifu, Ještě toulec, proboha ! Ulter si rychle vyzouvá vycházkové sandály a souká se do vysokých magických bot.
Ds: "Máš všechno ?"
U-B: "Jasně... Vas Rel Por... Kdyby si viděl vraha, řekni !" Ulter se zlovolně usmál. S klerikem zběhlým v nahánění vrahů si troufá. Darios a Ulter se objevili u hradu Al-Hazreda. Ulter hned bázlivě zkoumá stopy, zatímco Darios si to vesele vykračuje k podzemí. Hned, co jim obzor zahalí prastaré kamenné kobky, vrhnou se na hlídače. Dlouho netrvá a otvírají dveře do další místnosti. Pár kouzel a výstřelů z kuše a ani Lich nemůže dlouho vzdorovat.
Ulter si pohvizduje, když dochází k pastem. Srdce na chvíli přestává tlouct, když se člověk dívá na hrozivě se vysunující bodáky. Ulter skušeně mrkne na Daria, když mu ztuhne úsměv na rtech.
U-B: "Já zapomněl sfitky na teleport"
Ds: "Na to kašli, když to rychle přeběhneš, tak ti nic neudělají..."
U-B: "Tak jo no...
Darios vbíhá zkušeně přes pasti a otvírá dveře. Vyčaruje spirita a začne trestat mumii. Ulter zatím bázlivě vejde na okraj pastí.
*jen pár kroků a jsem tam* přemýšlí
Hop, hop, hop, Ulter skočil doprostřed bodáků a div nespadl z koně...
Ds: "Co tam děláš ?" Dívá se Darios na Ulterova četná zranění.
Tak druhý pokus.
Hop, hop... Ulter se točí po pastech, jak na kolotoči. Jen tak tak, že nečichá zbytky mrtvol na kamenné podlaze.
Darios se směje. Tak už pojď !
*tak a dost, teď se tam dostanu*
Ulter vběhl rozhodným krokem mezi pasti. Nejeden bodec přeskočil, než padl k zemi. Ani kůň nebyl ušetřen...
Ds: "Proboha"
Ulter se objevil na druhé straně dveří s duchem, Darios ho oživuje a Ulter se snaží dosáhnout na své věci, když se mu do nohy zabodne další z pastí.
Ds: "Já ti to rači podám."
Darios ladným pohybem otevře dveře, proběhne pasti a umírá stejně, jako jeho věrná llama, Ulter i jeho kůň.
Ulter se sebevědomě zasměje...
U-B: "Počkej, vezmu věci a oživím tě."
Ulter otevře dveře a přesto, že je úplně vyléčen opět na pastech umírá.
Dva duchové si chvíli nadávají a potom začnou shánět pomoc...

Námořník

Pondělí, říjen 16, 2006

Námořník

Ulter s Dariosem doběhnou udýchaní na prázdnou pláž. Darios činorodě roztáhne magický sfitek a rozbalí loď.
Ds "Řiď prosimtě, zapomněl jsem si mapu."
Ulter se zašklebí a začne navigovat lodníka.
U-B "Doleva, ne, to je moc, doprava, rovně ! Ale jeď."
Loď pluje Starozemí. Moře míchá paprsky slunce v hromady malinkých vlnek a na Ultera jde spaní. Ulter usíná.

Ds icq "Proc neridis ?"
Ulter se probouzi na pláži.
U-B icq "Kde to sem ?"
Ds icq "Jak to mam vedet ?"
Ulter je na opačném břehu, než původně chtěl.


OOC: cc na moři = přemístění na nejbližší břeh

Ulter písařem

Neděle, říjen 15, 2006

Ulter písařem

Dvojité dveře v centru Britainu se otevřely a do místnosti vnikla trocha sychravého podzimního večera.
U-B "Dobrý večer mistře."
Wn "Dobrý. Už jsi se snažil zapřemýšlet nad svým příběhem ?"
U-B "Popřemýšlím nad tím, pozdravuje vás Nait Magusanus"
Warrenova tvář se pobaveně rozzářila.
Wn "Děkuju"
Ulter se zasmál, pak odložil kuš a cestovní plášť. Zasedl ke stolu, vzal pero a začal ničit kus sfitku...

***
Všichni hraničáři podobně staří, jak on, byli vycvičeni stejně. Málo z nich však zasvětilo život boji za ideály a obranu Britanie. Jeho šipky dostihly nejednoho vraha. O nejednu kuši přišel při hrdinných bojích proti přesilám. V lítých bojích se ctí nasazoval život za své idály, však něco mu vždy chybělo. Byla to skupina přátel, na které by se mohl kdykoli spolehnout a jimž by mohl být oporou. V několika málo chvílích se zrodí nápad. V několika málo hodinách se přehodnotí a dotáhne do konce. Však až po několika měsících jsem se mohl přestěhovat z hlubokých Yewských lesů do centra Britainu.
Mnoho křivd a nespravedlivých odplat zažije člověk bojující za své ideály.
Mnoho životů marně propadne boji dobra a zla.
Mnoho odvážných provolává své přísahy přes velká nádvoří rozlehlých hradů.
Mnoho dobrodruhů padne na temných cestách za slávou a bohatstvím.

Mnoho křivd je pomstěno.
Mnoho zla vymýceno.
Mnoho přísah splněno.
Mnoho zlata ukořistěno a pokladů získáno.

Každý stojí na prahu své budoucnosti.
Někdo bude bojovat za své ideály.
Někdo bude nahánět vrahy.
Někdo bude přísahat a zasvětí svůj život jednomu z řádů.
Někdo bude dobývat poklady v temných podzemích a vydobyde si slávu a bohatství.
Někdo bude poklidně obchodovat a hromadit majetek.

A já ? Já Vám chci pomoci v hledání té Vaší cesty !
***

Ulter si hrdě prohlédl kus doškrtaného sfitku.
U-B "Mistře ? Myslím, že mám svůj příběh."
Warren se zahleděl na hromadu neúhledně sestavených řádků.
Wn "Výborně, vyvěsím ho na nástěnku."

Další den Ulter začal pochybovat...
*Snad někdo bude stát o mou pomoc*


Příběh najdete na stránkách Průvodců v sekci "O nás"