Kvér

Ulter vesele pobíhá po Ilshenaru, tak dlouho nebyl v přírodě... Propastná hloubka pralesa s nebezpečím na každém kroku přímo vyzývá k potírání zla objevujícího se v koutech této divočiny.

Jde směle, vesele a pomalu nabíjí svoji drahocennou stříbrnou kuši, moc dobře ví, že se jen tak k dalšímu tak vzácnému, stříbrnému předmětu požehnaného elfy nedostane. Je to dobrá zbraň, má ji již dlouho, předlouho... ani již nepamatuje chvíli, kdy si z ní naposledy zastřílel, natož zabíjel nemrtvé.

Ale opět to přijde - v tom močálu na něj číhají, jen netuší, že on o nich ví...

Další chvíle plížení... Kůň se neklidně otáčí. Ulter zachytí pohled zvířete a dojde mu, proč je kůň tak neklidný. Není v divočině sám...

Prokletá je chvíle, kdy se lovec stane štvanou zvěří.

Ulterův kůň zběsile probíhá močálem a míjí nepřátele, kteří se jistě vysmívají jeho strachu v očích. Za jeho zády se žene další zvíře s nekromantem v sedle. Na Ulterovu zbroj dopadají blesky, zmítá se v plamenech, ani nestíhá uhýbat... Proklíná se za dlouhá léta tloustnutí, teď za ně jistě draze zaplatí, roztřesené ruce sotva svírají uzdu, na protiútok není ani pomyšlení. Jsem snadná kořist, pomyslí si, příliš snadná... Prudce stočí koně opačným směrem, než jel původně a ujíždí chvíli sám. Že by ho setřásl ? Ne. Neujíždí sám, vrah si jej nadběhl.

Kdysi to byl denní chleba, jako mladý bojovník chaosu honil nečestné vrahy po okolí Britainu, dnes však s hrůzou v očích a bušícím srdcem brázdí močál a zoufale se snaží objíždět všudypřítomná strniska a lijány.

Nějakou chvíli to trvalo, než to vrah vzdal, Ulterovi již došly síly a zpomalil do resignované chůze, kdy si s těžkým oddechováním obvazoval hluboké rány... Jeho nepřítel však byl již také vyčerpán, až se společně zastavili.

"Hehe", začal vrah, "takovou pěknou zbraň jsem mohl mít, jen kdybych tě udolal".

Ulter, ještě roztřesenou ruku, nechápe obrat situace. Ne, opravdu jej nezabije. Už na to nemá sílu. Ano, vyhrál jsem ! Nezabije mne, uteču !

"Dřív bych s tebou bojoval", vysvětluje čestně vrahovi, "ale teď sotva mohu dýchat... Ale počkej příště." Rozloučí se s vrahem a rychle se teleportuje do bezpečí svého domu.



O dva dny později, opět sundává ze zdi svou oblíbenou kuši. Tentokrát mi nemrtví neutečou, pomyslí si umíněně. Žádného vraha dnes nepotkám a budu to já, kdo bude zabíjet.

"Kal Xen", čaruje Ulter medvědy na pomoc, vyšel ze cviku a je pomalý... Dva, tři, deset mrtvol již nechal za sebou, když se dostává k dalšímu. Natahuje kuši, míří...
Šipka hvízdne za běhu vzduchem, síla rány láme nečistou kostru a stříbro ji rozežírá, že se z ní jen kouří...
V tom však z ničeho nic se Ulter zasekne. Stojí na místě, ani se nehne... Moje kuše... je poslední, co jej napadne...



OOC : cc v důsledku plánovaného odpojení elektrické energie na 5 hodin - žádnej net, žádná uo, žádná záchrana, žádná +10 silver hc